QUEEN - cesty českého fanouška

blog fanouška rockové legendy cestujícího po Evropě za svou oblíbenou kapelou

Queen + Paul Rodgers - European tour 2005

28.03.2005 Brixton Academy, London, UK

Fronta před Brixton AcademySkvělá fotka - kapela se taky těšila :-)Padá opona - pohádka začínáPo koncertu stojíme před Brixton Academy a přemýšlíme, kam na pivo :)

Nechutná cesta autobusem, stupidní loterie o lístky (nevyhrál jsem, přesto jsem nakonec měl vstupenky dvě), ubytování nakonec nouzově na pokoji u jednoho holandského fanouška v hodně podezřelém levném penzionu... vypadalo to hodně špatně, ale den skončil dobře. K Brixton Academy jsem přicházel skoro s posvátnou úctou, přeci jen je to poměrně legendární koncertní místo. Trošku jsem nezvládnul stání ve frontě, dostal jsem se asi tak 10 metrů od pódia. Kolem sebe jsem poznával buď spřátelné webmastery nebo různé fanoušky, které už dlouho znám z QueenZone. Najednou zhasla světla... Track 13 z Made In Heaven... říkám si "skvělej nápad na intro"... 5 minut... 10... 15... fanoušci jsou netrpěliví... 23 minut - oni to fakt hráli celý! Během toho asi desetkrát přijde asistentka upravit klávesy, které jsou poprvé a naposledy před oponou. Track 13 končí... a začíná Eminemova Lose Yourself. Půl sálu nevěří vlastním uším, zbylá půlka se chechtá. Do závěrečných rapů jsou už slyšet klávesy a Brian dvakrát hrábne do strun. Eminem končí, zprava přichází před oponu Paul Rodgers, zpívá se Spikovým komorním doprovodem Reachin' Out, pak přicházejí Brianovy kytarové riffy, sám kytarový mág se vynořuje před oponou, ta vzápětí padá a víme, že Queen jsou zpátky. Obrovská úleva a nadšení :-) Několik emotivních či jinak zajímavých momentů: Brian si bere kytaru a říká "I can do what I want, right"? Chlápek kousek ode mě zahuláká "'39"! Brian s úsměvem: "Are you sure?" a zahraje skladbu, která opravdu nebyla v setlistu, ale nakonec tam zůstala po celé turné. Před I'm In Love With My Car se Roger nakloní k synovi, který ho pozoruje od reproduktorů a říká: "Wish me luck!". Začátek skladby mu moc nejde, Spike mu musí odpočítat, aby se Roger vůbec vyhrabal z intra... ale zadaří se a skladba se nakonec stane jednou z perel turné.

13.04.2005 Stadthalle, Vienna, Austria

Jedna moje fotečka s Jamiem a Dannym

Pár dní před koncertem řešíme s dalšími fanoušky zajímavou otázku. Vydrží Paul s Queen během celého turné? Nebo Brian s Rogerem převezmou vokální party? Paul od začátku působí spíš jako hostující zpěvák (polovinu koncertu stejně odzpívají Brian s Rogerem), k tomu se navíc přidají problémy s hlasivkami. Uzavíráme sázky, zda zvládne dokončit turné. Do Vídně se každopádně těšíme. Ve Stadthalle jsme skoro první (před námi jsou jen spřátelení Češi - roberto, werdsay a další), v restauraci narazíme na Jamieho a Dannyho, se kterými se fotíme. Těsně před otevřením bran nás dost zákeřně předběhne stádo organizovaných fanoušků z rakouského fanclubu (ti snad i pochodovali v přesném zástupu). Nadáváme, ale koncert si zkazit nenecháme. Tentokrát si vybírám místo přímo před Brianem, jsem hned ve druhé řadě. Teprve v téhle velké hale a na svém druhém koncertu ocením výbornou volbu intra. Lose Yourself v kombinaci se světelným parkem opravdu dělá své, naprosto perfektně graduje atmosféru. Koncert zaujme hlavně krásným valčíkem v Brianově kytarové onanii. Po koncertu kývám na Brianova technika (Pete Malandrone) a žadoním o Brianův setlist z pódia. Pete se smiluje a podává mi ho přes ochranku. Ochranka je ovšem svině a setlist místo mně podává prsaté fanynce vedle :-((( Zkouším to ještě jednou (setlistů bylo víc) a světe div se, opět nějaká prsatá fanynka vítězí. Ztrácím trpělivost, setlist jí prostě vyškubávám... z kořisti se raduji asi dvě vteřiny, než někdo okouká moje metody a setlist mi taktéž vyškubne.

14.04.2005 Olympiahalle, Munich, Germany

Přicházíme k haleKoncert Queen + Paul Rodgers v MnichověKoncert Queen + Paul Rodgers v MnichověPo koncertu u plakátu

V Mnichově poprvé a naposledy kašlu na nahrávání - minidisk svěřuji jednomu Mexičanovi a jdu se do kotle bavit. Skáču a zpívám jak šílenej, hlasivky pomalu odchází. Tenhle koncert jsem si asi užil nejvíc, mimo jiné třeba proto, že jsem byl přímo u zábran před vysunutým pódiem. Lidé se baví, celá hala je na nohou, skvělá atmosféra. Pobaví mě maďarský sběratel, kterému došla baterka ve videokameře a svítící signál přiláká ochranku, která mu kameru vzápětí zabaví. Po koncertě logicky očekáváme, že skupina bude odjíždět z haly, odcházíme tedy k zadnímu vchodu. Jsou tam sice dva, ale zvládáme sledovat oba. Asi po hodině a půl se "dočkáme" - kolona limuzín... můžeme jim tak akorát zamávat. Ke druhému vchodu jdeme sledovat nakládání techniky na náklaďáky - dovnitř haly se nevešly, vše se tedy musí stěhovat a nakládat venku. Fotíme se před TIRákama, před plakátama, před technikama. Je zima jak svině, silný nachlazení se mě pak drží skoro až do konce turné. Někdy v jednu ráno jedeme na ubytovnu, před níž (navíc v dešti) jako správná socka tankuju z kanystru český benzín. Musel to bejt úžasnej pohled.

16.04.2005 Sazka Aréna, Praha, Czech Republic

Úžasný pohledRoger byl ve formě

Je mi blbě (nachlazení/viróza), jsem na sračky. Odpoledne to ještě jde. U haly jsem kolem třetí, zdálky mě zdraví roberto. Pak se ke mně hlásí ještě lidi, které neznám, ale co, hlavně že je pohoda :-) Dělá s náma interview Anastasia z ukrajinské televize, kupodivu to o pár týdnů později i vysílají :-) Zbytečně jsem se obával bezpečnostních opatření v Sazce - minidisk i s mikrofonem pronesu hladce. Ač jsem ve frontě asi jako třetí, k pódiu dorazím pozdě - nemůžu totiž najít stání u pódia :-( Koncert je v pohodě, Roger má černé brýle, při '39, resp. Love Of My Life máváme červenými balónky a Briana marně zkoušíme překecat k zabrnkání Long Away. Po koncertu se scházíme před arénou, zdravíme se s dalšími fanoušky z české komunity. Já už jsem na sračky definitivně. Jdeme navíc na drink, já si dávám džus, někdy ve dvě se dostávám do postele, beru si paraleny a nechci vidět ráno. Kupodivu to docela ujde, další paralen a jsem připraven vyrazit do Lipska. Na cestu si beru jednoho německého fanouška, aby mi cesta utíkala líp.

17.04.2005 Arena, Leipzig, Germany

Mám vlastní fanynku!Jim BeachTrip KhalafJamie MosesRoger TaylorBrian MayPaul Rodgers

Je hnusný počasí, prší a mně je pořád mizerně. Že já vůl nebyl v tom Mnichově teplejš oblečen! :-) Před koncertem čekáme u zadního vchodu, kde je parkoviště s náklaďáky, ale bez úspěchu. Ani koncert není nijak úžasnej - už proto, že nějaká slečna vedle mě pořád ječí, jakmile zahlédne Rogera. Takže nahrávka je mizerná a zážitek taky nic moc. Je mi příšerně a jsem totálně dehydrovanej. Kdybych byl holka a měl tak o 30 kg míň, tak to se mnou snad šlehne. Po koncertu chci té ječivé slečně říct pár anglických slovíček začínajících na F, ale ona mě úplně odzbrojí: "You're Mr.Scully from QueenConcerts? Can I have a photo with you?" Úžasný, mám i vlastní fanynku! :-) Promíjím jí její pubertální chování během koncertu a fotím se s ní. Zhltnu litr studené Fanty a jdu odevzdaně čekat k zadnímu vchodu, kde je takové parkoviště se závorou. Projede několik limuzín, ani jedna nezastaví a zbývá už jen Brianova. Co teď? Jak získat podpis či zjistit, v jakém hotelu bydlí? První plán - spustíme závoru a zatarasíme výjezd. Už ani nevím, proč jsme tuhle variantu opustili :-) Druhý plán vypadá zajímavěji - přivezu svoje auto a budeme Brianovu limuzínu pronásledovat. Neuvěřitelné se stává realitou. Asi v jednu hodinu ráno vyjíždí poslední limuzína s Brianem, naskakujeme do mého Renaulta Clio (pomalejší vozidlo těžko najdete) a Brianův mercedes pronásledujeme. Hlavně nenápadně! Ulice Lipska jsou temné a prázdné a brázdí je jen limuzína s rockovým kytaristou a dvacet metrů za ní Renault Clio s plynovým pedálem na podlaze. Zázrak, že na nás nezavolali poldy nebo nám prostě neujeli. Limuzína brzdí u luxusního hotelu v centru Lipska, Brian vystupuje a my si jméno hotelu zapisujeme. Další den u něj čekáme od 9 hodin. Během následujících osmi hodin postupně vychází plejáda hostů, zhruba v tomto pořadí: Jim Beach (na snídani), Roger Taylor (na letiště), Jimmy May se snoubenkou (na procházku), James Trip Khalaf (na svačinu), Jamie Moses a Danny Miranda (na oběd), Paul Rodgers, Brian May (na letiště). Sbíráme podpisy a fotíme se jako o život - takové intimní setkání se členy Queen už nezažijeme. Zvládáme i krátké rozhovory - Brianovi chválím nápad vyjet na turné, Paulovi vyčítám mizerně zazpívanou Show Must Go On, ale utěšuju ho, že jinak se mi koncert líbil. V pět hodin odpoledne už všichni odjeli a my vyrážíme do Frankfurtu. Byl to pernej den, ale stálo to za to!

19.04.2005 Festhalle, Frankfurt, Germany

Před vchodem do haly

Frankfurt nebyl ničím speciální. Snad jen tím, že Brian stejně jako v Lipsku zapěl '39 s oběma slokami, což mě potěšilo. Zůstal jsem u mixpultu, díky čemuž jsem měl relativní pohodlí, dobře jsem slyšel a bylo mi fajn. Po koncertu vytipujeme několik hotelů, kde by Queen mohli přespávat, ale kolona limuzín nakonec míří někam, kam se pěšky stejně nedostaneme, tak to vzdáváme. Holt není každej den posvícení. Po koncertu se na chodníku prodávají neoficiální trička, většina z nich je mnohem hezčích a levnějších než ty oficiální. Jedno si kupuju - sice ho asi nikdy nebudu nosit, ale aspoň je to hezká vzpomínka :-)

23.04.2005 Arena, Budapest, Hungary

Danny Miranda se mi podepisujeDoRo tým nás natáčíDoRo tým nás natáčíA takhle pak vypadám na DVD...

V Budapešti jsem den předem. Celkem náhodou se mi podaří sehnat byt a to stojí za oslavu. S bulharskými a dalšími fanoušky popíjíme víno a v noci vyrážíme k hotelu, kde by Queeni mohli bydlet. Jsme tak 30 metrů od hotelu, když tu přijíždí černá limuzína. Ještě vtipkujeme "to bude Roger Taylor", když najednou... z limuzíny vylézá Roger Taylor s přítelkyní. Kurva! Byli jsme mírně opilí, takže jsme je jen tak konsternovaně pozorovali a Rogerovo milá nám zamávala. Podpisy žádný! Tohle si budu vyčítat ještě dlouho. Čekáme další dvě hodiny, ale nikdo další už nepřijede. Další den jdeme k hotelu už najisto, ale nejsme sami, čeká tam snad 30 lidí. Kolem poledne nás odchytává Rudi Dolezal a ptá se, jestli chceme natočit interview pro dokument. No jasně že jo! Dávám Rudimu číslo mobilu, on mně vizitku a domlouváme se na druhou hodinu. Někdy kolem půl třetí skutečně štáb rozbalí své nádobíčko, točíme interview, vzkazy a další sekvence. Část z toho se pak objeví na DVD Super Live In Japan, které vyjde o rok později. Členové Queen vycházejí až kolem páté a to už jsme pro jistotu v hale, abychom pochopitelně byli co nejblíže pódiu. Cestou od hotelu jsme ještě potkali Spika ve městě na procházce, ale už jsme ani nechtěli podpis. Po otevření bran sprintuju k pódiu jako blázen - a najednou koukám, že mě Rudi v tom sprintu filmuje! No to je zase ostuda :-) Koncert v pohodě, Brian konečně zahrál i Long Away a kousek Tavaszi Szel, jsme maximálně spokojeni. Po koncertu jedeme hned k hotelu. Dočkáme se Rogera Taylora (ten se podepisuje jen chvíli) a Paula Rodgerse (ten se naopak podepíše každému). Pěknej závěr našeho pobytu v hlavním městě Maďarska. Michelle (R.I.P.) mě ještě ukecává, abych za týden přijel do Stockholmu, ale nakonec odmítám - autobus tam jede snad 30 hodin, to by mě zabilo. Sedm koncertů prozatím stačilo :-)

06.07.2005 Rhein-Energie Stadion, Cologne, Germany

Tak takhle jsem parkoval - u backstage a u limuzín Queen!Dávám Brianovi podepsat setlist z Brixtonu

Letní turné je tu a v Kolíně nesmíme chybět! Díky vstupence máme nárok na parkování v podzemních garážích - a celkem unikátně parkujeme přímo vedle luxusních čtyř limuzín skupiny - viz první fotka, vlevo jsou dveře do backstage :-) Kapela už je evidentně uvnitř, takže ani nemá cenu na ně čekat. Leje jako z konve a snad poprvé v životě jsem vděčný za vstupenku na sezení na tribuně. Koncert sám o sobě nic moc - hraje se za světla, vyprodáno ani zdaleka není, prostě tomu chybí ta atmosféra temných narvaných hal. Po koncertu se snažíme nenápadně čekat a zdržovat u našeho auta (= u limuzín), nicméně ochranka nás nekompromisně vyhazuje a nemáme chuť se s nimi hádat. Rozhodneme se tedy počkat u hotelu, kam se dopravní zácpou propracováváme snad hodinu. Kapela postupně doráží, nejochotnější je Brian, který se nám podepisuje (viz druhá a třetí fotka). Naproti tomu Roger jako jediný zbaběle bez zastavení projede do hotelových garáží. Část kapely včetně Rogera pak vidíme skrz sklo v hotelovém baru, ale jen největši odvážlivci zkouší do hotelu proniknout a s Rogerem pokecat. My raději volíme ústup do naší ubytovny - kterou ovšem zaboha nemůžeme najít. S přesností cca 500m sice její polohu zhruba určíme, ale v nepřehledném systému kolínských jednosměrek a uzavírek se úplně ztrácíme a beznadějně bloudíme. Jednou se mi podařilo chvíli jet omylem v protisměru na poměrně velké silnici a to pak protijedoucí řidič docela koukal :-) Po najetí mnoha desítek kilometrů poznáváme naší ubytovnu a s úlevou uleháme ke spánku. Turné se nicméně vydařilo - pokud bude nějaké další evropské turné i v příštích letech, tak rozhodně objedu víc koncertů než "jen" osm :-)

Bez mého svolení prosím nepublikujte fotky z tohoto webu nikde jinde. Děkuji :-)