QUEEN - cesty českého fanouška

blog fanouška rockové legendy cestujícího po Evropě za svou oblíbenou kapelou

Queen + Adam Lambert - European tour 2016

25.05.2016 Linz Stadion, Linz, Austria

Pózování před koncertemQueen + Adam Lambert v LinciQueen + Adam Lambert v LinciQueen + Adam Lambert v LinciQueen + Adam Lambert v Linci

Na podzim 2015 je oznámeno jarní festivalové turné Queen po patnácti evropských městech. Po pečlivém zvažování omezuju svůj výběr navštívených koncertů na rakouský Linz (je nejblíž ČR), německý Köln (potkám tam spoustu kamarádů) a italskou Padovu (její poloha nedaleko Benátek ji předurčuje k romantickému víkendu s mou snoubenkou). Lamberta stále nenávidím, přesto jsem zvědavý, zda a jak se změní setlist či výkon kapely ve srovnání s turné v roce 2015.

Den před rakouským koncertem si v autě instaluju přes USB nové mapové podklady. BMW mi vzápětí hlásí, že do Rakouska se z Plzně dostanu nejlépe přes Liberec a bude to trvat 18 minut. Do prdele! Radši si stahuju do mobilu offline mapy, protože papírové už v autě nevozím hodně dlouho. Další den se naštěstí navigace uklidňuje a vyrážím přes Budějovice do Rakouska. Před Budějovicemi velká uzavírka, beru to přes Bavorov, tam kompletně rozkopaní silnice, do toho všude kamiony na úzkých okreskách... miluju stav našich silnic! V Linci jsem někdy ve čtyři, tak se jdu ještě podívat k údajně nejlepšímu (dle TripAdvisoru) hotelu ve městě, zda nenajdu známky pobytu Queen. Před hotelem je park, kde se nachází zhruba stovka imigrantů, dvacítka fetek a bezdomáčů a několik volně pobíhajících agresivních psů. Volím radši ústup a na setkání s kapelou kašlu. Zpětně si myslím, že nakonec přespávali ve Vídni.

Na koncertě je třeba přetrpět celkem tři místní předkapely. Nepřekvapuje mě, že rakouský poprock je stejně úděsný jako ten německý. U největší hitovky "Eins, Zwei, Drei, Vier" ovšem skanduje nadšením celý stadion. Radši si dám pár radlerů a výborný preclík, pečlivě si vypočítám jedno použití rakouské toi-toiky (stejně hnusná jako ty české) a jde se na Queeny. Vtipnou předehru obstarává opona se znakem Queen, která je zmuchlaná a nejde narovnat. Přivolaný roadie nepomáhá a musí nakonec ve výšce zasahovat skutečný horolezec, což publikum kvituje s aplausem. Nesmírně se těším na intro, ale místo Flash / The Hero se vrací One Vision. WTF??? Jedu stovky kilometrů, abych viděl snad nejnudnější intro v historii kapely. Mrzuté, velmi mrzuté. Další průběh koncertu už plus mínus odpovídá loňskému turné. Kecy před Break Free, Drum Battle, vzpomínkový Freddie v LOML i BoRhap atd. Příjemným osvěžením je Play The Game (!!!), dobrá Don't Stop Me Now, výborná I Want It All s pyro efektem a i kostýmy vypadají lépe než vloni.

Po koncertu si jdu zkušeně pro Rogerovu paličku. Trošku díky tomu propásnu získání setlistu, ale člověk nemůže mít vše. A návod? Prostě jsem požádal, poprosil, oslovil technika (Nigela). Fakt to není těžké, vůbec. STAČÍ SI O NI ŘÍCT. Mezitím přemýšlím o koncertu. Tak jaké to vlastně bylo? Dojmy jsou rozporuplné. Nejlíp bych to označil slovem "normální" nebo "průměrný". Prostě úplně obyčejný koncert Q+AL, kde by to chtělo trochu víc invence, spíš asi halu (kvůli atmosféře, i když Rakušané fandili dobře) a hlavně jiné intro. Vyhodit přiteplenou scénu v Killer Queen, sebrat Adámkovi podpatky a zakázat mu ječet. A bude to dobrý :-)

Na placeném parkovišti (lísteček za 18 EUR!) neskutečná fronta u pokladny, kterou vyřeší jedna opilá Rakušanka tím, že podrží závoru zvednutou a auta projíždějí zdarma jedno za druhým. Danke sehr! Podvůdek, ale velmi vítaný. Nazpátek do Plzně už to beru každopádně podél Dunaje přes Německo a je to nebe a dudy, naprosto nádherná cesta, kterou si vychutnávám lehce ve stylu rallye. Doma za necelé tři hodinky, krása. Spánek naruší obézní čmelák, který mi vlítne do ložnice asi po třech hodinách spánku, ale i to se vyřeší a jde se plánovat cesta na další koncert...

27.05.2016 RheinEnergieStadion, Cologne, Germany

Queen + Adam Lambert v KolíněQueen + Adam Lambert v KolíněQueen + Adam Lambert v KolíněQueen + Adam Lambert v KolíněQueen + Adam Lambert v KolíněQueen + Adam Lambert v Kolíně

Víc než 600 kilometrů cesty mě netěší, ale v Kolíně se mám potkat s různými dlouholetými známými (fanouškové z Německa, Británie, Ruska i Maďarska), tak se docela těším. Na místě jsem už kolem půl čtvrté a nacházím levný parkovací dům hned u stadionu - skvělý začátek dne. U stadionu si poslechnu zvukovou zkoušku (One Vision, Hammer To Fall, Killer Queen, Love Of My Life...), hned si vyzvednu pásku na ruku, abych se pak netlačil ve frontě a protože svítí sluníčko a je nejvyšší čas se vyvenčit, jdu do nedaleké španělské restaurace na kuřecí salát a tři malá místní pivka.

Kolem sedmé to bohužel přichází - obloha se zatahuje a nastává průtrž mračen. Podle meteoradaru je to stav asi trvalý, tak vyrážím na stadioón, jinou volbu stejně nemám. Kraťasy a lehká sportovní bunda... no super. Předkapelu Larkin Poe rovnou vzdávám (stejně je dost strašná) a aspoň částečně se snažím schovat v rohu stadionu. Na Queen už se nedá nic dělat, musíme do jámy lvové. Takže koncert strávím v silném dešti stejně jako tisícovky dalších nešťastníků. Setlist je stejný jako v Linci, jen kapela se pochopitelně na catwalk příliš nehrne a zůstává v suchu a bezpečí hlavního pódia. Nakonec přeci jen opakovaně vyrážejí dopředu, snad aby nás morálně podpořili. Brianovi drží security deštníky nad hlavou, které nakonec odmítá, Rogerovi stačí kšiltovka, bukanýr AL si drží nad nagelovanými vlásky červenorůžový dámský deštníček (ach jo).

Před přídavkem déšť zesílí, takže sotva dozní poslední tóny GSTQ, sprintuje se ven ze stadionu. Paličku mám z Lince, na setlist dneska rozhodně kašlu, tak aspoň urvu ze zdi laminované směrovky "Queen + Adam Lambert", to mi ještě doma chybí :-D Šup do auta, půlhodinu se dostávat ven z parkoviště, pak objet nějakou nehodu na dálnici přes místní vesnice a přesně v pět ráno doma...

25.06.2016 Piazzola sul Brenta, Padova, Italy

Queen + Adam Lambert v PadověQueen + Adam Lambert v PadověQueen + Adam Lambert v PadověQueen + Adam Lambert v PadověQueen + Adam Lambert v PadověQueen + Adam Lambert v PadověChris Ford, můj velký kamarád a skalní fanoušek ze SheffielduJedna velká Queen family, která cestuje po světě. Jsem nad argentinským fanouškemTrucky převážející pro Queen techniku

800 kilometrů už není moc sranda, navíc hned po skončení koncertu chci jet domů. Na otočku bych to asi fyzicky nedal, tak beru snoubenku a děláme si z toho čtyřdenní italský výlet do Benátek, Verony a Padovy. Má drahá polovička sice není vyloženě fanynkou Queen, ale na výlet se těší a ještě mi k narozeninám dává pěkné tričko s logem Queen a sama si bere obdobné, jen v jiné barvě. Těším se, i když v Itálii zrovna panují tropická vedra a každý výlet za památkami se koupu ve vlastním potu a hledám nejbližší zmrzlinu či pivo.

V den koncertu zkouším sesynchronizovat nějaké setkání fans, ale moc se to nedaří. Karel z českého FC se zřejmě ještě někde rochní v moři, Angličané jsou dle očekávání nasáčkováni v hospodě, Italové už od rána stojí ve frontě na lístky, Němci vše fotograficky dokumentují... Nakonec se dobrá věc podaří a scházíme se všichni alespoň na půl hodinky v hospodě a probíráme strategii vstupu na stadion. Italové mají priority access (zhruba hodinu před ostatními), který mi nabízejí, ale odmítám, protože přítelkyně by mě pravděpodobně přetrhla jak hada, kdybych ji dotáhnul do první řady u pódia šest hodin před začátkem koncertu. Volíme raději procházku do okolí s touhou si někde uškubnout monstrózní plakát, ale v okolí se postupně výrazně zvyšuje počet policistů a plakáty bohužel visí ve čtyřmetrové výšce, tak přiznáváme porážku a někdy kolem šesté přeci jen jdeme na místo konání koncertu - což je u pěkného zámečku.

Italové prokazují smysl pro chaos nejen u front u vstupu, ale i uvnitř, kde jsou pro 7000 lidí otevřené celkem ČTYŘI toalety, takže čekací doba na hajzlík je pěkných 40 minut, což pochopitelně rezultuje v četné skupinové zalévání stromů v nedalekém parku. Nápoje a jídlo se vydávají oproti jakýmsi účtům, které je zřejmě nutné někde předem uhradit, na což rezignujeme a baštíme pěkně sušenky ze supermarketu. Poslední skladbou před koncertem je pak jako vždy instrumentální Track 13 z Made In Heaven - vždycky je mi líto všech lidí, kteří začnou jásat a natáčet, aniž by tušili, že ještě 21 minut se nic dít nebude :-)

Koncert začíná intrem, na které jsem se opravdu těšil - kombinace Flash's Theme a The Hero mi vylepšuje náladu. Italské publikum je skvělé (výrazně lepší než české či německé) a u Don't Stop Me Now jsem i docela naměkko, protože zpívají skutečně všichni. Kapela podává dobrý výkon, je to poslední koncert turné, tak se všichni snaží, život komplikuje snad jen vysoká teplota a vlhkost, díky které se Brian párkrát přehmátne. Ale jinak rozhodně nejlepší koncert z těch tří, které jsem letos navštívil. Ještě We Are The Champions, konfety, GSTQ a jde se na poslední lov...

U paliček je nával, tak si jdu ke zvukařům pro setlist. Sice se napřed tváří, že mé prosbě nerozumí, ale jeden z nich mi ho ochotně přináší... což vzbouzí v okolí závist a nával spousty dalších lidí, kteří vzápětí zkouší to samé. My už na nic nečekáme, vyrážíme k autu a směr Plzeň... mikrospánků bohužel nepočítaně, ale nějak se to nakonec zvládlo. Tedy když nepočítám překročenou povolenou rychlost v Německu (radar s bleskem) a paniku v Itálii, kdy jsem s prakticky prázdnou nádrží přehlédl poslední benzínku a netakticky jsem k ní musel vjet z protisměru, za což by mě asi policie nepochválila.

A finální verdikt k letošnímu turné? Lehce zajímavější setlist, méně prostojů mezi skladbami (zkrácené verze, méně mluvení), zároveň i méně emocí a překvapení. Objektivně musím přiznat, že Lambert není *tak hrozný*, každým rokem se o něco zlepšuje. Má prostě vlastní styl a trochu jsem ho už vzal na milost, přestože jeho ostentativní přehrávání a některé nepříjemné hlasové polohy stále nemám rád. Ale dá se to snést. Bohužel si asi i bere daň velké množství navštívených koncertů a přistihl jsem se, že se místy trochu nudím. Jediné emoce tak přišly až právě v Padově - jednak poslední koncert turné a jednak skvělé italské publikum. Nabušenou Don't Stop Me Now i nostalgickou We Are The Champions jsem si skutečně užil na maximum. Tak snad zase za rok... nebo možná nikdy. Kdo ví...

Bez mého svolení prosím nepublikujte fotky z tohoto webu nikde jinde. Děkuji :-)